A European Informational Website
learn more
Spojené státy americké – anglicky United States of America, zkratka USA – je federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se od Atlantského po Tichý oceán. Díky exklávě Aljaška sahá území USA i k břehům Severního ledového oceánu a na některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další). Spojené státy jsou první zemí, která vyvinula jaderné zbraně a jako jediná je i použila ve válce. Po konci studené války a kolapsu Sovětského svazu jsou USA jedinou světovou velmocí.
Poprvé přistáli u břehů Ameriky Vikingové již okolo roku 1000 (Leif Eriksson), ale pro Evropu byl tzv. Nový svět objeven až výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492.
V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA.
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy).
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (její část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující agresivní politika Velké Británie vůči USA (útoky na americké lodě, zajímání amerických námořníků etc.) vedla k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (1812-1814), ve které sice jednoznačně nezvítězil žádný z obou států, ale obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846-1848 Kalifornie (stát od 1850) a další území. Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859).
Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 1860-1861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virginie).
Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do Karibiku a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německem roku 1899, Průplavové pásmo v Panamě atd.). Kromě západní polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína).
Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců rozhodujícím způsobem přispěla k jejich vítězství.
Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojené státy (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie - Aljaška a Havaj.
Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.
<div style="font-size: 90%">
</div>
Podle odhadu z 28. prosince 2006 má USA 300 481 742 obyvatel. Předchozí staletí se do Spojených států stěhovali hlavně Evropané, dnešní imigranty představují přistěhovalci z Latinské Ameriky (hlavně z Mexika, Kuby a Portorika) a z Asie. Podle odhadu z roku 2005 tvoří 74,7 % obyvatelstva běloši, 12,1 % afroameričané, 4,3 % Asiaté, indiáni a Inuité 0,8 %, jiná nebo více ras tvoří 7,9 %. V těchto číslech je zahrnuto 14,5 % těch, kdo se považují za jednu z těchto etnických skupin a zároveň za hispánce, Latinoameričany, nebo španělsky mluvící obyvatele. Při sčítání obyvatelstva v USA je totiž otázka rasy jedna věc, zatímco otázka hispánského původu věc druhá.
Nejrychleji rostoucí skupinou jsou Hispánci. Zatímco v roce 1996 tvořili 10 % obyvatelstva, v roce 2000 to bylo 12,5 % a podle odhadu z roku 2005 14,5 %. V roce 2050 by měli tvořit celou čtvrtinu (25 %) obyvatelstva USA. Vysoký růst je daný jednak imigrací, jednak vysokou porodností. V Kalifornii, Arizoně, Novém Mexiku a v Texasu se pravděpodobně brzy stanou většinou. Největší podíl Hispánců je v Novém Mexiku - 43,6 %. Mexičané obývají hlavně jihozápad a západ USA, Portorikánci severovýchod a Kubánci Floridu.
Nehispánští beloši nyní představují asi 67,1 % populace (dvě třetiny), v roce 2050 podle současných projekcí budou tvořit polovinu obyvatel Spojených států.
Muži tvoří 49 % populace, ženy 51 %. Sedmi procentům Američanů je méně než 5 let, 74,6 % jsou starší 18 let a starších 65 let je 12,1 %.[1]
V tomto seznamu se nachází 20 největších měst ve Spojených státech podle počtu obyvatel (na základě údajů ze sčítání obyvatelstva v roce 2004 (U)nited States Census Bureau). Jsou započteni jen lidé žijící přímo ve městě, nezapočtena je populace v okolí (počet obyvatel v aglomeraci je v článku Metropolitní oblasti v USA). Přesto zůstává pořadí prvních tří měst zachované. V americkým městech však hraje větší roli velikost metropolitní oblasti, než samotného města. Např. San Antonio je v počtu obyvatel na 8. místě, ale v počtu obyvatel v aglomeraci je velmi pozadu, tím pádem je zde málo služeb, průmyslu, obchodu a město je celkem bezvýznamné. Naopak Miami nebo Atlanta, mají počet obyvatel pouze kolem 400 tisíců, ale jejich metropolitní oblasti jsou jedny z největších, proto jsou to velice významná města jak průmyslově, tak služebně.
Spojené státy jsou nejstarší federací světa. Jde o zastupitelskou demokracii fungující prostřednictvím kongresového systému definovaného ústavou nahrazující původní ústavu, tzv. Články konfederace („Articles of Confederation“) platné mezi roky 1781 a 1788. Území tak spadá pod troje orgány – na federální, státní a místní úrovni ačkoliv mnohé oblasti jsou spravovány více místními správami, například i okresními nebo metropolitními orgány. Všechny tyto správní orgány jsou voliči voleny v tajných volbách nebo jmenovány voliči volenými zástupci.
Státní správa se na federální úrovní skládá ze tří složek:
Kongres Spojených států je parlamentem dvoukomorovým. Sněmovna reprezentantů má 435 členů po dva roky reprezentujících takzvané „kongresové okresy“ (český překlad je problematický). Poměr počtu zástupců z každého států se každý desátý rok mění podle vývoje počtu obyvatel. Každému státu je však zajištěn nejméně jeden zástupce jehož v současnosti má sedm států. Nelidnatější stát, Kalifornie, jich má 53. Každý stát má dva senátory volené na šestileté volební období. Každý druhý rok je volena třetina senátu.
Ústava Spojených států je nejvyšším zákonným dokumentem amerického právního systému. je společenskou smlouvou upravující fungování společnosti pomocí zvolené vlády. Veškeré zákony i postupy států a federální vlády mohou být předmětem zkoumání a je-li shledáno, že nejsou ve shodě s ústavou, jsou zneplatěny. Ústava je živým dokumentem jež může být doplněn několika různými způsoby. Všechny z nich však vyžadují svolení alespoň převážné většiny států. Ústava tak byla od doby svého vzniku změněna, resp. doplněna, 27 krát, naposledy v roce 1992.
Ústava zahrnuje ustanovení „zachovat svobodu“ a základní práva podle Listiny práv („Bill of Rights“) a dodatků ústavy jež zahrnují svobodu slova, svobodu vyznání a svobodu tisku, právo na spravedlivý proces, právo držet a nosit zbraň, všeobecné volební právo, a právo vlastnické. Zároveň všem státům zaručuje republikánské zřízení.
Politický systém je většinový. K americké politické kultuře patří velká soupeřivost mezi dvěma největšími stranami a vysoký podíl veřejnosti v politice (80% američanů je registrovanými voliči jedné ze dvou nejsilnějších stran).
Americké politice dominují dvě největší strany – Republikánská strana a Demokratická strana. Členové těchto dvou stran drží převážnou většinu volených úřadů v celé zemi na federální, státní i místní úrovni. Nezávislí nebo kandidáti menších stran bývají nejúspěšnější převážně pouze ve volbách do místních zastupitelstev ačkoliv několik nezávislých senátorů má svá křesla i v senátu. V americké politické kultuře je Republikánská strana vnímána jako „pravostředová“ nebo konzervativní, Demokratická strana pak jako „levostředová“ nebo liberální. Velikost obou stran ovšem způsobuje značné rozdíly i uvnitř jich samotných.
Od roku 2001 je prezidentem Spojených států republikán George W. Bush. Po volbách v roce 2006 ale drží poprvé od roku 1994 většinu ve sněmovně reprezentantů i v senátu Demokratická strana.
Více informací naleznete v článku Seznam politických stran v USA
Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj. Tento vliv vyvolává četné diskuze o jejich zahraniční politice po celém světě. Téměř všechny státy mají ve Washingtonu svá velvyslanectví a mnoho z nich konzuláty po celé zemi. Nicméně Kuba, Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán dipomatické styky se Spojenými státy neudržují.
Spojené státy jsou zakládajícím členem Organizace spojených národů (se stálým zastoupením v Radě bezpečnosti OSN) a členem mnoha dalších mezinárodních organizací. Současnými spojenci jsou Austrálie, Japonsko, Izrael a státy NATO z nichž má Velká Británie s USA ještě další nadstandardní vztahy. Navíc mají úzké diplomatické, ekonomické a kulturní vztahy se státy s nimiž sousedí, tedy s Kanadou a Mexikem.
Jako celek prošla zahraniční politika USA především ve 20. století rozmanitým vývojem. Na počátku století byla snaha o izolacionismus a pacifismus. Tento trend byl na čas přerušen během 1. světové války, do které se USA zapojily v roce 1917 po potopení britské lodě Lusitania s američany na palubě. Po konci války se odmítly zapojit do Společnosti národů (předchůdkyně OSN) a pokračovaly ve své politice z předválečného období. Ta byla definitivně opuštěna po japonskému útoku na Pearl Harbor a vstupem USA do 2. světové války. Po konci nějvětšího konfliktu v dějinách pomáhaly USA obnovit západní Evropu (Marshallův plán) a snažily se zabránit celosvětovému rozmachu komunismu (NATO, Korejská válka, Vietnamská válka). V rámci tohoto boje podporovaly USA také různé nedemokratické vlády (Pinochet, Perón, Husajn) či se nepřímo podílely na svržení vlád, jež odporovaly jejich zájmům (Írán, 1953).
Po vítězství ve studené válce se staly v podstatě jedinou supervelmocí na světě.
USA čelí po světě nevoli mnoha občanů i států díky metodám boje proti teroristům, mezi které patří zacházení s vězni ve věznicích Guantanámo a Abu-Ghrajb, deportací podezřelých do států, kde je povoleno mučení (Lybie, Sýrie, Egypt, Pákistán), masové odposlouchávání svých občanů (Vlastenecký zákon) či kvůli útoku na Irák, kde se situace stále ještě nestabilizovala a vyžádala si mnoho obětí (odhady se pokybují zkruba od 60,000 do až 700 000 mrtvých od roku 2003).
Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní časti kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem. Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou a na jihu s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.
USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít. Rozprostírá se v severovýchodní části kontinentu. Jeho střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Tvoří jej velmi staré přeměněné a vyvřelé horniny. V současnosti se podsouvá tichooceánská litosférická deska pod západní okraj desek amerických kontinentů. Zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi. Kordillery začínají Aljašským hřbetem (nejvyšší bod Mount McKinley - 6194 m) a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech. Při pobřeží Tichého oceánu to je Coast Range a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Coloradská plošina, Velká pánev. Nejníže položené místo USA i Ameriky je Údolí smrti (Death Valley). Tato proláklina je 86 m pod úrovní hladiny moře. Své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život (poušť bez vody s velkými horky, ve stínu naměřili 56,7°C). Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory. Mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Centrální roviny a Velké planiny.
Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky jako Mississippi, s přítokem Missouri (nejdelší říční soustava USA - 6212 km), Řeka Svatého Vavřince, Rio Grande. Tichý oceán přijímá většinou kratší toky tekoucí z Kordiller. Mezi významnější patří řeky Columbia a Colorado.
V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světe a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range. V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.
Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebných pásech. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Centrální roviny a Velké planiny mají v závislosti na vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál, tím méně srážek. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv, poloostrov Florida v tropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, projevuje se tam výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru překážejí horské bariéry Kordiller. Proto vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, se vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma.
Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, D.C., spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když s nimi bývá často uváděn) – a dalších území, např. ostrovních teritorií.
Při podepsání Deklarace nezávislosti Spojených států se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Virginie).
Armáda Spojených států (United States Army) se skládá z pozemních, leteckých a námořních sil o celkovém počtu cca 650 000 vojáků. Mezi výzbroj americké armády patří např. letadlové lodě, jaderné ponorky, „neviditelná“ letadla či tanky Abrams.
Zapojila se do velké části hlavních konfliktů 20. století. Americká armáda pomohla porazit císařské a později i nacistické Německo v obou světových válkách nebo komunisty v Severní Koreji. V současné době mají USA nejlépe vybavenou a nejsilnější armádu na světě. Tento fakt je způsoben vysokými výdaji na obranu, tedy rozvojem moderních technologií jakými jsou například technologie stealth nebo mikrovlnné zbraně. Americká armáda má vysokou bojeschopnost díky dlouholetým zkušenostem, v poslední době například z válek v Iráku a v Afgánistánu.
Je rozmístěna v mnoha zemích světa. Od 2. světové války v Německu a v Japonsku, od Korejské války v Jižní Koreji a v dalších zemích. Z mezinárodních vojenských aliancí patří USA k NATO jejímž jsou nejsilnějším členem.
Kategorie:Státy NATO Kategorie:Státy Severní Ameriky
(J)AV ()國 (B)í-kok
Contents